PROČ JSME OPUSTILI RÁJ?


Z ráje nevědomý duchovní zárodek z vlastní touhy po poznání klesá do hmotnosti, která jediná umožňuje zrání k sebeuvědomění. Stává se tak duší, která puzena svým chtěním směřuje k prožitkům podle svých přání. Čím nižší jsou tyto cíle, tím větší tlak hutnost hmotnosti způsobuje a zpomaluje pohyb. Pod tímto tlakem duše dozrává k poznání, že pouze tehdy, když její chtění směřuje vzhůru, tak cítí úlevu, tlak mizí a chtění povznáší = projev zákona tíže.

Časem duše pochopí, že se jí vyplatí směřovat vzhůru a cítit tuto úlevu stále. TO JE BOD OBRATU. Směřuje-li její chtění (vlastní vůle) vzhůru = je v souladu s Vůlí Boží. Život se stává lehčí a radostnější. Pochopí, že chce-li se tlaku trvale zbavit - musí jedině nahoru. Dobrovolně se tak její chtění přizpůsobí Vůli Boží. Je to její svobodné rozhodnutí, ke kterému se dobrovolně přiklonila.

Nemá však ještě vyhráno. Její cesta bude stoupat většinou pomalu a lopotně. Duše bude stále odbočovat z cesty, ale trvalý nebo zvyšující se tlak na odbočkách (záleží na směru odboček) ji, bude-li vnímavá, nasměruje opět vzhůru. Čím výše bude stoupat směrem k ráji = svému domovu, tím jemnější záchvěvy zvyšujícího se tlaku na odbočkách bude pociťovat. Musí si stále více tříbit smysl pro jemnocit, aby dokázala zaregistrovat, že tlak nepolevuje, že je tedy na odbočce a potřebuje nalézt opět hlavní směr.

Jsou duše, které tento tlak ignorují a směřují nerušeně za svými cíly na různě těžkých úrovních, při tom postupně ztrácejí vnímavost, pohyblivost a potřebu Světla. Mohou se na dlouhá staletí nebo i natrvalo zaseknout ve hmotnosti. Pak podléhají zákonům, které platí pro hmotnost. Jejich existence je omezena existencí hmotnosti. Proto je třeba dokázat hmotnost VČAS opustit a na své cestě vývoje k sebeuvědomění se zbytečně nezdržovat.